Oživení železniční dopravy a stávající síť

Peru má 1691 (podle jiných zdrojů 1957) kilometrů železničních tratí, přičemž klíčovými osami jsou tři koncesované koridory – centrální, jižní a jihovýchodní. Lima, Arequipa, Cusco či Huancayo a další velká města jsou sice historicky propojena kolejemi, ale v posledních dekádách trpěla železnice zanedbáním a chybějícími investicemi. Většinu tratí provozují od konce 90. let soukromé společnosti na základě dlouhodobých koncesí udělených státem. Zatím zůstává hustota železniční sítě v Peru velmi nízká ve srovnání s jinými zeměmi Jižní Ameriky, přestože první trať na kontinentu byla uvedena do provozu v roce 1851 právě v Peru, a to na trase z Limy do Callaa.

Změnu přinesl až vládní Plán národního rozvoje železnic z roku 2016 (rozšířen byl v roce 2024), který počítá s výstavbou více než dvaceti nových tratí včetně smíšené osobní a nákladní dopravy. Vláda odhaduje, že celková délka sítě by se mohla do roku 2050 zvýšit na téměř 4000 kilometrů. Očekávané investice přesahují 31 miliard amerických dolarů a zahrnují jak lokální příměstské spoje, tak meziregionální, a dokonce mezinárodní trasy.

Vlak Lima–Chosica: pilotní projekt pro hlavní město

Jedním z nejvíce sledovaných projektů je vlak Lima – Chosica, příměstská železnice, která má propojit centrum Limy s východním předměstím Chosica. Jde o 37 kilometrů dlouhou trasu, která vede podél řeky Rimac a propojuje důležité části metropole, jako jsou Ate, Santa Anita nebo Chaclacayo. První fáze projektu počítá s omezeným provozem po jedné koleji a se sedmi stanicemi, jejichž přesné umístění zatím zůstává ve fázi přípravy.

Tomuto projektu se nevyhnuly značné kontroverze. Přestože zatím není připravená trať, v polovině července 2025 připluly první vagony a lokomotivy, které by měly tuto trať obsluhovat. Jedná se o dar od amerického státu Kalifornie, 40 let staré jednotky typu Caltrain – 19 lokomotiv a 90 dvoupodlažních vozů. Jen přeprava těchto vagonů stála 24 milionů dolarů a stále nebyly vyčísleny výdaje na uskladnění a uvedení těchto vozů do provozu. Protože se jedná o starší dieselové jednotky, další kritika zahrnuje jejich negativní dopad na životní prostředí.

Provoz má pilotně ověřit poptávku a funkčnost systému před případnou elektrifikací a rozšířením kapacity. V první fázi bude provoz omezen – vlaky budou jezdit v ranní a odpolední špičce s frekvencí každých 30 minut. Očekává se, že zpočátku využije trať až 15000 cestujících denně, přičemž maximální kapacita by při plné modernizaci mohla dosáhnout 200 000 osob za den. Cestovní doba z Chosicy do centra Limy se má zkrátit ze současných dvou hodin na přibližně 25 minut, což výrazně změní každodenní dojíždění tisíců obyvatel. Cena jízdenky se bude pohybovat od 1 do 5 solů podle délky trasy, což projekt činí nejen efektivním, ale i sociálně dostupným.

Ambiciózní plány propojí celou zemi

Kromě zmíněného projektu plánuje Ministerstvo dopravy a komunikací (MTC) sedm hlavních železničních tratí, které mají propojit klíčové části země. Nejdále je projekt Tren Grau, monumentální projekt pobřežní železnice spojující severní a jižní hranici země – od Tacny po Tumbes. Tato více než 2400 kilometrů dlouhá trať má potenciál přepravit 30 milionů cestujících ročně a více než 60 miliard tun nákladu. Investice se odhaduje na více než 30 miliard dolarů a projekt je v přípravné fázi, dle optimistických odhadů by se mohlo začít s jeho realizací v roce 2026 a dokončen by měl být v roce 2035, tedy jeho tři klíčové části Lima – Ica (309 km), Lima – Barranca (210 km) a Trujillo – Chiclayo (210 km). Tento projekt má vést z hlavního města do agropodnikatelsky významných oblastí a má sloužit jak osobní dopravě, tak přepravě exportních produktů, především zemědělských komodit a ryb.

Zejména pro rozvoj méně přístupných oblastí se počítá s výstavbou železnice z přístavu San Juan de Marcona do andského města Andahuaylas. Tato trať přesahující 500 kilometrů propojí tichomořský přístav se zónou s bohatými přírodními zdroji a významným zemědělským potenciálem. Tato železnice bude rovněž přepravovat nerostné suroviny a bude přímým spojením s novými logistickými uzly.

Ještě ambicióznější plány na propojení oceánů

Projekt známý jako Tren Bioceánico Bayóvar – Brasil reaguje na potřebu propojení Atlantiku s Pacifikem vlastním koridorem. Trasa by měla začít u peruánského přístavu Bayóvar v regionu Piura a vést přes regiony Lambayeque, Amazonie, San Martín, Ucayali až ke hranici s Brazílií, kde bude pokračovat dále k brazilskému přístavu v Santos. Délka tratě v Peru by měla dosáhnout 1600 km z celkových 4500 km. Projekt má být navržen tak, aby denně přepravil až 40 000 tun nákladu, využívat má vlaky o kapacitě 100 vagónů, každý s nosností 80 tun. Vlak zásadně sníží náklady a dobu exportu z Brazílie do Asie.

Podpora pochází zejména z Číny a Brazílie, kde je jeho hlasitým podporovatelem prezident Lula da Silva. Letos 7. července podepsaly obě země memorandum, ve kterém se zavázaly provést během pěti let studii proveditelnosti. Peru formálně projekt zatím nepodpořilo, ani se nechce podílet na jeho financování a upřednostňuje zapojení soukromých investorů či externích partnerů. Navrhovaná trasa by neměla vést přes Číňany financovaný megapřístav Chancay – i když se o něm původně spekulovalo – aktuálně uvažovaná trasa potvrzuje spojení pouze s Bayóvarem jako exportním výchozím bodem. Mezi hlavní výzvy projektu patří náročné terénní podmínky (Andské pohoří, Amazonie), vysoké náklady (odhadem 12–30miliard dolarů), environmentální i sociální dopady a potřeba koordinace s Brazílií a Čínou.

Příležitosti pro investory

Peru realizuje své železniční projekty prostřednictvím různých modelů financování, především formou koncesí na 30 až 40 let. Pro investory se jedná o atraktivní příležitost zapojit se do dlouhodobých projektů s podporou vlády, definovaným právním rámcem a stabilními výnosy. Mnoho projektů bude financováno v režimu government-to-government (G2G), tedy přímou dohodou mezi státy, ale zároveň zůstává prostor i pro soukromé investory a konsorcia. Svůj zájem podpořit rozvoj železnice v Peru už projevily například Čína, Japonsko nebo Německo.

S ohledem na potřebu modernizace infrastruktury, zvýšení přepravní kapacity a zlepšení logistiky pro vývozní odvětví (například agroexportu nebo těžby) nabízejí železnice v Peru široké spektrum investičních příležitostí – od výstavby tratí přes dodávky technologií a vozidel až po provozní služby a údržbu. Je však třeba zohlednit i určitá rizika. Například projekt Lima – Chosica počítá zpočátku s použitím starších vozidel bez elektrifikace, což může mít dopad na ekologii a dlouhodobou provozní efektivitu. Dále je potřeba realisticky plánovat výstavbu infrastruktury v náročném a nestabilním andském a amazonském terénu, který vyžaduje vysoké investice do tunelů a mostů.

Budoucnost na kolejích

Peru bere rozvoj železnice vážně. Kombinace rostoucí urbanizace, tlaku na ekologickou dopravu, exportní orientace a geografické rozlehlosti země činí z rozvoje železniční sítě jeden z nejzásadnějších infrastrukturních projektů v moderní historii republiky. Pokud se podaří dodržet harmonogramy, zajistit transparentnost výběrových řízení a přilákat kapitál i know-how ze zahraničí, může Peru do několika let zažít železniční renesanci. Investoři by tak rozhodně měli Peru věnovat pozornost. První vlaky do Chosicy jsou teprve začátek.

Autor: Tým CzechTrade Peru

Zdroj: www.gov.pe; www.investinperu.pe; larepublica.pe