Sport jako motor i systém

Sport mi dává disciplínu, vytrvalost i schopnost se organizovat. Díky němu zvládám skloubit rodinu, práci i tréninky – a navíc mě při běhání často napadají nové nápady, které pak využívám při přípravě na jednání nebo rovnou během celého pracovního dne.

K triatlonu jsem se dostal přes veslování, kterému jsem se věnoval závodně do 26 let i na reprezentační úrovni. Do oddílu v Otrokovicích jsem nastoupil už jako desetiletý kluk – rodinná tradice velela. Klub zakládal můj děda, trénovala tam postupně celá rodina. Jako dítě jsem byl ve sportu spíš marný, ale časem jsem se vypracoval až do české reprezentace a na několik mistrovství světa.

Vášeň pro veslování se postupně přetavila ve vášeň pro triatlon. Ten v sobě spojuje hned tři věci, které v životě potřebuji – sport, svobodu a cestování. Běhat se dá kdekoliv, na kolo můžu taky téměř všude a bazén nebo dokonce moře se najde vždycky. A navíc se u toho dá nezřízeně jíst a pít.

Díky triatlonu jsem měl šanci závodit na exotických místech – například Laponsko, Sahara, Malajsie, Mexiko… A v roce 2022 se mi splnil sen snad každého triatlonisty – kvalifikoval jsem se na Mistrovství světa na Havaji. V tu dobu jsem ale už věděl, že se nám má narodit holčička a jak to tak bývá, životní priority se změnily. Teď je můj cíl jasný, ukázat naší dceři krásy tohoto rozmanitého světa a rozdílných kultur.

Moje žena mě na téhle cestě maximálně podporuje. Naštěstí není do sportu tak zapálená jako já – společně s dcerkou mi fandí ze zázemí, ideálně s drinkem v ruce. 

Jak jsem se dostal do CzechTrade? Skoro jsem zmeškal pohovor

Do CzechTrade jsem se dostal vlastně úplně klasicky – přes inzerát na jobs.cz. Zaujala mě nabídka pozice v Maroku. Měl jsem za sebou zkušenosti ze zahraničního obchodu z leteckého průmyslu i ze švýcarské firmy, která vyrábí zdravotnický materiál a techniku, a díky svému původu jsem měl k Maroku blízko – ale o tom až za chvíli.

Pozvali mě do výběrového řízení, ale pohovor jsem málem nestihl. To bylo ještě před narozením naší dcery – měl jsem sice více volného času a méně stresu, ale time management tehdy ještě trochu pokulhával.

Z prvního dne v centrále CzechTrade jsem měl respekt. Přece jen – státní agentura. Nevěděl jsem, co čekat. Ale ty obavy se rychle rozplynuly. Lidi, které jsem tam potkal, jsou dnes často moji blízcí přátelé. Překvapila mě vstřícnost, profesionalita i to, jak přirozeně tam všechno funguje.

Maroko bez kulturního šoku

Do Maroka mě to táhlo i z osobních důvodů. Dětství jsem strávil v severní Africe – šest let jsem vyrůstal mezi dvěma kulturami. Táta pracoval pro místní aerolinky a díky stáži v Česku se seznámil s mojí mámou. Prvních pár let jsme s bráchou neustále pendlovali mezi dvěma světy. Tehdy jsem měl pocit, že nikam nepatřím. Ale s odstupem vnímám, jak mi tahle zkušenost pomohla – dnes se umím rychle adaptovat v jakémkoliv prostředí.

Cestování se stalo mojí součástí i později. Od svých dvaceti jsem začal aktivně poznávat svět – s batohem na zádech jsem projel i země, které běžný turista většinou vynechá. Východní Timor, Guinea-Bissau, Barma… Právě díky cestování jsem potkal svou ženu.

Moje žena má navíc podobný příběh. Její rodiče ji jako malou odvezli na deset let do Mexika. Takže to máme jednodušší, oba máme pro změny pochopení – a to se snažíme předat i naší dceři. Ta zatím zná Česko spíš z dovolených.

Odvaha a hrdost: recept na úspěch českých firem

Věřím, že čeští exportéři mají obrovský potenciál. Jako země máme co nabídnout, ale často to neumíme dostatečně říct nahlas. Někdy chybí odvaha udělat první krok a podívat se na trhy, které nejsou úplně tradiční. Přitom právě to je nejdůležitější – my v CzechTrade děláme maximum pro to, abychom firmám otevřeli dveře i na těchto trzích a propojili je se správnými partnery.

Nedávno jsme třeba pomohli české firmě z těžařského průmyslu získat zakázku v hodnotě několika milionů korun. Maročtí partneři byli nadšení z kvality a ceny českých produktů.

Moje rada? Nebojte se ozvat. Napište, zeptejte se a přijeďte. Nečekejte, až bude všechno perfektní, nebude. Zkušenosti přijdou. Ale pokud nic nezkusíte, nikdy se nic nestane.

Sport mě naučil, že týmová práce je základ

Každý den v CzechTrade je jiný. Musím být neustále ve střehu, učit se, hledat cesty a spojovat lidi. A v tom je CzechTrade skvělý – na každé pozici sedí profík, který ví, co má dělat, a dělá to pořádně. Táhneme za jeden provaz, máme společný cíl a jedeme jako tým. Pomáháme reálně měnit příběhy českých firem. A to mě žene dopředu.

Vlastně je to podobné jako ve sportu, třeba právě ve veslování. Když jeden člen posádky nefunguje, prohrajete. Ale když jsme sehraní, můžeme si dojet pro zlato.

Kdo se bojí, nesmí do CzechTrade

Práce v zahraničí není pro každého. Je potřeba odvaha, houževnatost a otevřenost vůči jiným kulturám. Zároveň ale cítím, jak se mění vnímání Česka –⁠ naši partneři v Maroku vědí, že máme co nabídnout. Jen bych si přál, abychom jako Češi byli sebevědomější. Připravili jsme firmám otevřené dveře – a teď už je jen na nich, jestli jimi projdou. Mrzí mě, že se často neumíme pochválit a být sebevědomí. Jsme na sebe moc tvrdí. Ale věřím, že když dokážeme překonat předsudky vůči ostatním, možná časem zmizí i ty, které si držíme sami vůči sobě.